Cestouláníčko je touláním se po světě, duši i mysli. Prostorem, kde sdílím příběhy z jakýchkoliv cest, světových i duševních. Vydáváním se do (ne)známých koutů, dobrovolnému vystavování se nekomfortu a vytváření z něj komfortu, poznáváním místních lidí, kultur a také sama sebe.
Cestuji převážně sama, ale i s cizími či s přáteli. Při mém dvouměsíčním pobytu na Kostarice jsem se naučila sdílet alespoň trochu z toho, co zažívám, a dělit se o to s ostatními. Prvotním záměrem však bylo dávat blízkým vědět, že jsem v pořádku. Když jsem ale cestovala víc a víc, začala jsem na popud, kterého si nyní neuvěřitelně vážím, sepisovat příběhy, které mě při mých cestách potkali. Z vyzvání se stal koníček, a tak nyní píšu a sdílím, sdílím a píšu, a učím se ukazovat víc zážitky, které zažívám, radosti, které prožívám, a někdy i strasti, jakými je třeba problém s nalezením toalety při pobytu v nicaragujském slumu nebo kousnutí od čmeláka do zadku.
Cestováním si po světě vytvářím nespočet domovů a také radostná přátelství. Jedno z nich je třeba s týpečkem na fotce dole vlevo, jehož jméno je Manoj Siriwardana. Že Ti to něco říká? No jasně žejo! Manoj stojí za téměř celým webem. Když mě nechal spát u své rodiny ve skromném a prostém domečku, kde mě přivítali s láskou mezi sebe, a já mu druhý den poskytla jako poděkování Reiki léčení, po obdržení energie otevřel oči, rozzářil se na mě, řekl mi, ať jdu k němu, obejmul mě, a teoreticky už nikdy nepustil. Vzniklo mezi námi krásné přátelství a Manoj mě začal podporovat v tom, abych začala to, co miluji, co dělám, poskytovat lidem dál. Pustil se do vytváření webu a… Here we are. Děkuju, drahý příteli. Moc si Tě vážím.♥
Protože se ale netoulám jenom po světě, chci sdílet i to, co se odehrává ve mně. Ať už za účelem inspirace, pobavení, prohloubení a uvědomění, tak vlastního učení se, ukazování toho, kým jsem. Protože, abych se přiznala, i když mě to hrozně baví, sdílet můj vlastní život je pro mě na jednu stranu strašně děsivý. A tak se snažím udělat z bubáka přítele. I když na mě ještě někdy vyletí z kouta nory a chce mě lapit, po chvíli si s ním sednu, poklábosím, přijmu, a pak společně postujeme. Protože mi dojde, že se není čeho bát. Bubák je jako já. Ten vedle něj taky. A další taky. A všichni jsme součástí jednoho. Mě.
Jestli tě příběhy zajímají a baví, doporučuji mrknout na můj Instagram nebo Facebook Zatoulej se s Liščí Nícou, na příspěvky i do výběrů. Jakmile bude možnost, pokusím se sdílet příběhy i sem na web.
Přeju hezky vtipnou a milou podívanou. A díky! ♥
Nicola Skalická 